Novinářské štěně

Muž: “Měli bysme do kuchyně koupit ten…”
Žena: “Mhm?”
Muž: “…budík jabko / hruška!” (kroutí rukama)
Žena: “Minutíček?”
Muž (nechápavě): “Prosím?!?”

Tak teda koupíme budík jabko / hruška, mně je to fuk :)

Aktalizováno

Druhý muž: “Díval jsem se na ten seznam věcí, co se mají koupit. Co je to minutíček?”
Žena: “To je budík jabko / hruška.”
Druhý muž: “Aha.”
Muž: “To víš, co je, že jo?”
Druhý muž: “No jasně. Ale minutíček fakt neznám.”

Vzdávám se.

Založili jsme společnou domácnost dvou ajťáků, jedné intelektuálky a jedné zákeřné kočky.

Pánbůh s námi a zlé pryč! :)

Osm let života je hodně. Za osm let stihnete počít dítě, porodit ho, vychovat z mimina relativně samostatnou bytost a ještě vám ukáže i vysvědčení z první třídy.

Nebo taky stihnete nastoupit do primy a pak najednou zjistit, že už končíte oktávu.

Včera nám naposledy odzvonilo. Udělali jsme před školou tříhodinovou pařbu a tancovali ve stylu když už ze sebe udělat vola, tak pořádnýho :) Naposledy. A závěrečné cinkání na We are the champions. Nostalgie.

Zvláštní poděkování

Česynce, protože bez tebe, holka, bych gympl nepřežila. Naférovku.

Mací za dlouholetou psychoanalýzu, praktikovanou obzvláště v hodinách matematiky :)

Zvířátku jakožto jedinému normálnímu člověku v celé třídě :) Hlavně za angličtinu posledních pár měsíců. Zvířátka musí držet při sobě, viď!!! ;) (Zvířátky jsme oba od té chvíle, co chodíme s odpadky do koše a vyrušujeme tak našeho třídního v hodinách.)

Kiwovi za ta naše matkosynovská léta v sextě a septimě. A taky proto, že vím, že mu touhle zmínkou polechtám ego :)