Novinářské štěně

Pohádka pro (a)sociální demokraty

Společnost kamenná

Aka taková, která vše podstatné tesala na kamenné desky.

Vysoce stabilní, nepříliš expanzivní, protože: co je vytesáno do kamene, to vydrží dlouho, a zároveň se s kusem šutru dost blbě někam utíká.

Společnost papírová

Vše podstatné zapsáno na papír, papyrus apod.

Expanzivní, bouřlivá, vnitřně nestabilní. Papír sice jednoduše sbalíte, šoupnete pod sedlo a hurá na výpravu, ale zároveň snadno podlehne zkáze (oheň, plíseň, vybledne…).

Tohle není z mojí hlavy, autorem teorie je Harold Innis a nasypali mi to do hlavy v pátek na přenášce :)

Pakliže je teorie platná:

Společnost elektronická

…je potenciálně úplně v háji, protože všechno podstatné, co má, vlastně vůbec neexistuje.

Proč se před světem pořád tváříme tak slušně? Proč nám dělá problém říct druhým pravdu do očí? Proč se schováváme za společenské konvence a svůj upřímný názor skrýváme za frázi Ale vždyť to se přece nehodí! ??? A přitom o sobě s oblibou tvrdíme, že nesnášíme lež a přetvářku. Neschopnost říct Myslím si, že jsi debil, za přetvářku nepovažujeme. A na závěr konvezrace přidáme milý úsměv a nice to meet you. Přetvařujeme se tím i sami před sebou?

Mám za sebou několik pohovorů v různých firmách. Seděla jsem proti potenciálnímu zaměstnavateli a s úsměvem mu odkývávala všechny ty bullshits, co z něj padaly. Říká se tomu snad diplomacie?

Občas mi tady píše komentáře jedna slečna. S myšlenkou Bože, ty jsi fakt blbá jak tágo, jí je vesele autorizuju.

Jiná slečna, s níž jsme se x let neměly moc v lásce, mi píše na icq a ptá se na věci, o nichž nemá ani páru, ale dělá z nich příjmačky. Věci, které získáte několikaletou zkušeností (které se vždycky vyhýbala), nenaučíte se je přes noc. Trpělivě odpovídám a komentář Holčičko, tohle stejně nedáš, si nechávám pro sebe.

Píšu tenhle článek a pečlivě se vyhýbám podrobnostem, abych neurazila.

Co se to sakra děje?

Jak vypadám? Oooh, máš moc hezky udělané vlasy. (Tyhle šaty ti dělají zadek pivovarské kobyly.)

Mám jen já tenhle problém? Jste vy ostatní vždy 100% upřímní? Na plnou hubu? Opravdu?!?

Nebo je tenhle druh diplomacie opravdu nezbytný pro přežití ve společnosti? Proč se většina lidí tak panicky bojí toho, že je ti ostatní nebudou mít rádi, když řeknou, co se jim doopravdy honí hlavou?

Dneska poprvé jsem pocítila sympatie k Waidersovi. Jeden z mála těch, kdo mi dokázali do xichtu říct, co si o mě myslí. (A ještě ke všemu měl pravdu.)

„A to jako tyvole proč?“ :)

Během uplynulých dvou let jsem prošla názorovým vývojem od Bez výšky ani ránu a níž než magistr není titul přes Je to nutné zlo a bakalář je taky dobrej až k mému dnešnímu Ve spoustě případů je to jen zbytečná formalita. Ano, tohle říkám i přes to, že jsem si podala více přihlášek, než kdokoliv jiný, a to čistě jen z nadšení, jak jsou všechny ty obory zajímavé.

Existuje jenom jedna škola, která mi dává opravdový smysl: medina. Představa chirurga-samouka je totiž vystřižená jak z traileru na Texaský masakr motorovou pilou :) (Remake Motolský masakr nablýskaným skalpelem…?)

A ne, nehlásím se (ke zklamání rodičovstva) na medinu. Nemám na to hlavu a pravděpodobně by mě to ani nebavilo. Jsem humanitně zaměřený student. Jinými slovy, hodlám studovat věci, které jsou lidstvu v globálním měřítku úplně k ničemu. Další politolog, žurnalista nebo filolog do sbírky (z hecu zkusím i historii a práva).

Jak už jste mě určitě někde slyšeli vykřikovat: Hodlám se živit hlavou. Psaní nebo tak něco. Lidstvo je v tuhle chvíli už tak zhýčkané, že je ochotné platit někomu, kdo vytváří zcela abstraktní a neužitečné hodnoty. Platit za zábavu (Dave Barry) nebo dokonce i za něco, co sice hrdě má, ale stejně ve většině případů nečte (jakékoliv noviny – koupit si je každé ráno je další ze společenských nutností, ale kolik z vás je pak doopravdy přečte?). Platit za to, že si někdo sepisuje svoje názory a kousavé připomínky, případně za to, že nám řekne, kolik stromů rozbilo kolik střech při vichřici v Horní Dolní. Nebo dokonce i za to, že má někdo přebujelou fantazii a potřebuje nějakým způsobem upustit ventil (jakýkoliv spisovatel). Ne, vážně – z hlediska přežití druhu jsou zbyteční všichni Čapkové, Sapkowski i Ecové (říká jejich milovnice) a netvrďte mi, že ne.

Odbočila jsem: Chci psát. Z tohoto důvodu si říkám, že by bylo fajn studovat nějakou výšku, a je mi vlastně úplně fuk, jakou, stejně jako mi bude fuk, jestli v posilovně použiju modrou nebo červenou činku, když budu chtít trochu pracovat na svých bicepsech. Beru vysokou jako posilovnu mozku, jako místo, kde mě budou učit myslet, a je mi vlastně docela fuk, na korpusu jakého oboru to bude. Humanitní studia beru spíš jako úzce vyprofilované pokračování gymplu.

Jsou obory, které nelze studovat jinde, než na vš, třeba teorie relativity a dvacet druhů matematiky na matfyz (mám podezření, že jinde než na nedotknutelné akademické půdě by shromaždění lidí myslících v rovině iracionálních čísel muselo být rozehnáno policií). Pak jsou obory, které má smysl studovat na vš, ale ne u nás, třeba ekonomku. Dále stojí věci, které byste si klidně mohli nasypat do hlavy samostudiem, ale je příjemné mít status studenta potvrzený z vyšších míst – viz teorie literatury, programování v céčku apod. No a nakonec stojí věci, které vás na výšce naučit prostě nemají šanci: jak dát dohromady novou internetovou hru, například.

Přirovnávám to k zavazování tkaniček. Na to by klidně mohl existovat nějaký vysoce sofistikovaný kurz, ale normální je se to naučit metodou pokus-omyl, ergo praxí.

Tvrzení některých, že bez vš člověk není nic a nemá šanci se nikde uplatnit, mi přijde zcela zvrácené.

Studium na výšce je fajn. Ale mít titul jenom proto, abych ho měla, abych se mohla dívat na zarámovaný diplom pověšený na stěně? Aby se dotyčný mohl představovat inženýr? Proboha…

Nechápu postoj (většinou těch ze staré školy), že vysoká škola je společenská nutnost. Můžete mě zkusit předsvědčit o opaku, ale bude to chtít sakra dobré argumenty.

(Inspirováno nedávnými rozhovory s Charlie a dufem, Pixyho starším blognutím a jednou rozčilující se babičkou :))