Novinářské štěně

“Oh Crap! My parents joined Facebook!”

Moje maminka její zvrhlá touha všechno komentovat (nadsázka, mami, oukej?) se zaregistrovaly na Facebooku a poslaly mi friend request. Klient, pro kterého píšu texty, si předtím, než mě najal, prošel můj profil. Půlka mého seznamu přátel vážně nemusí mít moje telefonní číslo a půlka by ho mít měla. A taky mám v přátelích lidi, se kterými si většinou nechci povídat.

Co s tím?

Číst dál »

Tetris, PacMan a kvalitní porno.
Číst dál »

Ráda bych upozornila na cosi, co jsem začala průběžně doplňovat (nemůžu říci “psát”) – Poznámky z cesty za poznáním. Často narážím na myšlenky, které jsou skvělé, ale nechci je publikovat na blogu, protože nejsou moje. Takže to teď všechno putuje tam. Hezké pokoukání přeji.

Pohádka pro (a)sociální demokraty

Protože žiju s mužem se zálibou v psychologii a sama z ní maturuju s pravděpodobností 1:5 (25 otázek ze ZSV, z toho 5 je psychologie), tento článek mě docela zaujal:

Hana Brixi: Vybírejte… a zoufejte

Proč je užší možnost výběru lepší než široká.

- – - – - – - – - -

Když přišel čas na vdávání, měla devět nápadníků. Všichni klečeli v kruhu kolem ní. Byla uprostřed jako princezna a nevěděla, kterého si má vybrat: jeden byl hezčí, druhý vtipnější, třetí bohatší, čtvrtý sportovnější, pátý byl z lepší rodiny, šestý jí recitoval verše, sedmý procestoval celý svět, osmý hrál na housle a devátý byl ze všech nejmužnější. (…) Že si nakonec vybrala toho devátého, nebylo ani tak proto, že byl ze všech nejmužnější, ale proto, že když mu šeptala do ucha při milování „dávej pozor, dávej moc pozor!“, on naschvál pozor nedával a ona si ho musila honem vzít za muže, protože se jí nepodařilo včas sehnat lékaře, který by jí udělal potrat.

[Milan Kundera: Nesnesitelná lehkost bytí, str.52, Atlantis, Brno, 2006]