Novinářské štěně

Tak nějak se nemůžu zbavit pocitu “fail s mašličkama”.

Uspořádat konferenci jen a pouze o sociálních sítích byl (je) dobrý nápad – do teď se téma schovávalo v tématických blocích obecných konferencí, nebo dokonce konferencích o něčem úplně jiném (IDF, WebExpo…) a docela tam prudily. Teda, prudily mě. Přednášející obvykle téma sociálních sítí shrnul jako Facebook and Twitter for beginners, protože většina posluchačů mezi beginners / elementary patřila. Intermediate a výš se na nich nejspíš šťourali v nose.

Čestnou výjimkou byla snad jen přednáška Michala Berga Marketing v sociálních sítích z WebExpa 2009, protože nenudila.

Dalším průšvihem obvyklého pojetí Facebook and Twitter for beginners je fakt, že sociální sítě jsou více než jejich dva zástupci. Bohužel jsou to dvě jediné (zahraniční) sítě, které se v ČR využívají masově, a tak se o ničem jiném na konferencích moc nemluví. (Blbý je, že Twitter je vesměs “masový” jen v rámci té sociální skupiny, která tyhle konference vymetá či přímo pořádá.) Chtěla bych hlubší či nový pohled do FB a Twitteru, nebo lehce povrchní shrnutí ostatních – ani na jedno dosud nikde nebyl prostor.

Proto jsem se na SMS 2010 fakt těšila. A ono prd.

Krom Josefa Šlerky s Ataxo Social Insider a Ericy Swallow z Mashable, která shrnula I JINÉ sociální sítě a zmínila související case studies, to bylo staré známé Facebook and Twitter for beginners. Opět. Ááá!

Edit: Úplně jsem zapomněla – Pavel Hacker docela smysluplně shrnul politickou sféru vs. sociální sítě. Mrkněte na prezi.

Jo, občas jsem se zasmála, třeba když jsme (a to už je profláklá historka) dostali od markeťáka Redbullu radu, že nemusíme do sociálních sítí vůbec investovat, že stačí jen natočit skok ze stratosféry na Zemi a lidi to budou sharovat sami. :) Taky jsem se potkala s pár lidmi, které vždycky ráda vidím. A promenovala se ve svém oblíbeném tričku Facebook ruined my life. Pomasírovala si ego na twitterwall. Výborně se najedla v Ambiente Brasileiro. No a to je asi tak všechno.

Epic fail roku: Přednáška Tomáše Čupra ze Slevomatu, která místo nadějného tématu crowd shoppingu (skupinové nakupování) přinesla zmatené blekotání o tom, že máme mít rádi zákazníky. Asi. (Fakt jsem ji nepochopila a pak ani neposlouchala.) Takhle zabít příležitost mluvit o něčem, o čem zatím nikdo nikdy v ČR na konferenci nemluvil, je fakt umění.

Přesto za SMS 2010 děkuji, organizátoři se očividně snažili, témata v programu zněla lákavě, prostory byly příjemné, někdo se zamyslel i nad občerstvením atd. atd. Jediný, kdo to nezvládl, byli někteří přednášející. Příště bych prosila: více čísel, více case studies, jiné sociální sítě, hlubší pohled do FB a Twitteru a přednášky s osnovou, kterou budou mít přednášející v hlavě.

Shrnutí je moc dlouhé pro Twitter a málo objektivní pro blog. Cesta nejmenšího odporu je ovšem jasná – dám to tam, kam se to vejde.

Uklízím. Vyhazuju. (Balím.)

Narazila jsem na staré písemky. Začátkem pololetí jsem očividně měla období na písemku vám kašlu a psala veršovánky o tom, jak to neumím.

chemie

další basa z chemie
nad sešitem zle mi je
do noci sedět nad učením
před písou chvět se rozrušením
objevovat pak své dutoprázdno
nenapíšu nic, všechno marno

a pak napsat básničku
být za drzou holčičku
kdyby aspoň báseň rytmus měla
tolik bych se nestyděla
panísorku infarkt chytá
a nad frenštátem už zas svítá…

(poznámka profesorky: “hezké, ale za 0 b.”)

fyzika

dostala basu zaslouženou
doma pak notně zavyučenou
“budu už, maminko, příklady počítat
a tuhle písemku do smrti si vyčítat!”
kecala holčička, kecala
a na další písemku opět se vy…

(profesor přešel bezeslova)

A pokud mi bude zapůjčena, naskenuju sem někdy svou poslední písemku z chemie ve formě komixu. Panísorka ji má pověšenou na nástěnce. :)

„A to jako tyvole proč?“ :)

Během uplynulých dvou let jsem prošla názorovým vývojem od Bez výšky ani ránu a níž než magistr není titul přes Je to nutné zlo a bakalář je taky dobrej až k mému dnešnímu Ve spoustě případů je to jen zbytečná formalita. Ano, tohle říkám i přes to, že jsem si podala více přihlášek, než kdokoliv jiný, a to čistě jen z nadšení, jak jsou všechny ty obory zajímavé.

Existuje jenom jedna škola, která mi dává opravdový smysl: medina. Představa chirurga-samouka je totiž vystřižená jak z traileru na Texaský masakr motorovou pilou :) (Remake Motolský masakr nablýskaným skalpelem…?)

A ne, nehlásím se (ke zklamání rodičovstva) na medinu. Nemám na to hlavu a pravděpodobně by mě to ani nebavilo. Jsem humanitně zaměřený student. Jinými slovy, hodlám studovat věci, které jsou lidstvu v globálním měřítku úplně k ničemu. Další politolog, žurnalista nebo filolog do sbírky (z hecu zkusím i historii a práva).

Jak už jste mě určitě někde slyšeli vykřikovat: Hodlám se živit hlavou. Psaní nebo tak něco. Lidstvo je v tuhle chvíli už tak zhýčkané, že je ochotné platit někomu, kdo vytváří zcela abstraktní a neužitečné hodnoty. Platit za zábavu (Dave Barry) nebo dokonce i za něco, co sice hrdě má, ale stejně ve většině případů nečte (jakékoliv noviny – koupit si je každé ráno je další ze společenských nutností, ale kolik z vás je pak doopravdy přečte?). Platit za to, že si někdo sepisuje svoje názory a kousavé připomínky, případně za to, že nám řekne, kolik stromů rozbilo kolik střech při vichřici v Horní Dolní. Nebo dokonce i za to, že má někdo přebujelou fantazii a potřebuje nějakým způsobem upustit ventil (jakýkoliv spisovatel). Ne, vážně – z hlediska přežití druhu jsou zbyteční všichni Čapkové, Sapkowski i Ecové (říká jejich milovnice) a netvrďte mi, že ne.

Odbočila jsem: Chci psát. Z tohoto důvodu si říkám, že by bylo fajn studovat nějakou výšku, a je mi vlastně úplně fuk, jakou, stejně jako mi bude fuk, jestli v posilovně použiju modrou nebo červenou činku, když budu chtít trochu pracovat na svých bicepsech. Beru vysokou jako posilovnu mozku, jako místo, kde mě budou učit myslet, a je mi vlastně docela fuk, na korpusu jakého oboru to bude. Humanitní studia beru spíš jako úzce vyprofilované pokračování gymplu.

Jsou obory, které nelze studovat jinde, než na vš, třeba teorie relativity a dvacet druhů matematiky na matfyz (mám podezření, že jinde než na nedotknutelné akademické půdě by shromaždění lidí myslících v rovině iracionálních čísel muselo být rozehnáno policií). Pak jsou obory, které má smysl studovat na vš, ale ne u nás, třeba ekonomku. Dále stojí věci, které byste si klidně mohli nasypat do hlavy samostudiem, ale je příjemné mít status studenta potvrzený z vyšších míst – viz teorie literatury, programování v céčku apod. No a nakonec stojí věci, které vás na výšce naučit prostě nemají šanci: jak dát dohromady novou internetovou hru, například.

Přirovnávám to k zavazování tkaniček. Na to by klidně mohl existovat nějaký vysoce sofistikovaný kurz, ale normální je se to naučit metodou pokus-omyl, ergo praxí.

Tvrzení některých, že bez vš člověk není nic a nemá šanci se nikde uplatnit, mi přijde zcela zvrácené.

Studium na výšce je fajn. Ale mít titul jenom proto, abych ho měla, abych se mohla dívat na zarámovaný diplom pověšený na stěně? Aby se dotyčný mohl představovat inženýr? Proboha…

Nechápu postoj (většinou těch ze staré školy), že vysoká škola je společenská nutnost. Můžete mě zkusit předsvědčit o opaku, ale bude to chtít sakra dobré argumenty.

(Inspirováno nedávnými rozhovory s Charlie a dufem, Pixyho starším blognutím a jednou rozčilující se babičkou :))