Novinářské štěně

– Protože vás za to budou mít rádi.
– Jo počkat, vy nemáte Facebook k tomu, abyste si s nimi vytvořili vztah? Rozumím, máte ho jenom jako prodejní kanál.
– Well… Tak to nefunguje.

Opakuji již mockrát řečené: Vy jste na Facebooku pro lidi. Měli by vás poslouchat, protože vás poslouchat chtějí, protože jste jim k tomu dali nějaký důvod.

Důvodů může být více: jeden z nich nazývám „věrnostní klub“.

Věrnostní klub

Kamenné obchody (a teď mluvím hlavě o obchodech s oblečením, kde se nejvíce snaží udělat něco pro zákazníky) rády využívají věrnostní kartičky. Zákazníci na ně pak sbírají body za nákup a za body je čekají výhody (slevy). Obchody jim také zasílají různé speciální nabídky, většinou poukazy na nákup (k narozeninám apod.), informaci o nové kolekci / výprodeji a pozvánky na akce.

Na Facebooku je věrnostní klub výměna: uživatelé se stanou fanoušky (přihlásí se do věrnostního klubu) za to, že dostanou něco extra – kód na slevu, přístup k jinak nedostupnému zboží / službě, exkluzivní informace (fotky, video, drby). Pokud se tohle „něco extra“ opakuje i v průběhu fanouškovství (nezískají to jen při vstupu do klubu), snesou mezi příspěvky stránky i další informace.

Co dát fanouškům?

Na tomto místě by měl nastoupit váš cit pro social media, případně váš konzultant. :-) Mějte na paměti hlavní zásadu: Výhoda by měla být postavena tak, aby přivedla relevantní uživatele, tj. ty, kteří o vás a vaše příspěvky mají zájem. Lidi mimo vaši cílovku jsou jen číslo navíc, ale nepřinesou vám nic, nebudou vás poslouchat a ještě vám zhorší rank stránky. ;-)

Moc se mi líbila středeční akce módní značky Louis Vuitton: Na FB měl kdokoliv, kdo je fanouškem, možnost sledovat živý přenos z přehlídky (kolekce jaro / léto 2012, tedy velmi aktuální módní událost). Po skončení živého přenosu dali fanouškům možnost pustit si kdykoliv záznam. K videím z přehlídek se většinou dostává blbě, musíte je hledat po čertech ďáblech a často jsou k dispozici jen pro novináře (a módní bloggery). LV tak před přenosem získal spoustu nových fanoušků (jsem zvědavá na konkrétní čísla) a určitě získá ještě další, kteří se budou chtít podívat na záznam. Tito uživatelé mají o značku zjevný zájem – chtějí se přece podívat na novou kolekci.

Můžete pořádat soutěže, vyčleňovat speciální kolekce pro fanoušky, rozdávat slevové kódy, pořádat pro ně akce, dát jim výhodu na veřejné akci… Cokoliv, co vás napadne a není to proti pravidlům platformy. ;-)

Protože na Facebooku jste zde vy pro vaše fanoušky / zákazníky, ne oni pro vás.

Dneska na mě vykouknul tenhle inzerát:

Nevím, jaké cílení má nastaveno, ale mě, mladou Pražačku, která občas večer někam vypadne, zaujal. Klikla jsem. Inzerát vede na web nebepraha.cz/vaclavak.

obrázek zvětšíte kliknutím

Pár poznámek k účinnosti

• Inzerát nejspíš primárně zaujme ty, kdo síť podniků Nebe znají (“čerstvě otevřené Nebe” pochopí hlavně zasvěcenci – velké N je důležité). To je dobře, ušetří se tak na zbytečných klicích.
• Text může fungovat i bez kliknutí. Pokud uživatel zná Nebe, ví, že ho teď najde i na Václaváku. To je taky dobře.
• Inzerát možná zaujme i ty, kdo Nebe neznají. Nadpis “Nebe otevřeno,” asociuje spoustu fajn zážitků. Nemusí to být vyloženě špatné, pokud s tím počítáte a očekávání fajn zážitků potvrdíte na cílové stránce.
• Cílový web nedává vůbec žádnou možnost konverze (zarezervovat si místa na večer, přidat do kalendáře třeba otevírací večírek, zaregistrovat se do newsletteru). V praxi uživatel přijde, vidí, odejde.
• Pak je platba za klik zbytečná, protože uživatel se nedozvěděl víc než z inzerátu (krom toho, že to tam mají pěkné a že mají happy hours – což zase zapomene). Inzerent si uživatele nijak nezaháčkoval.

Zaháčkujte si je!

Kdybych chystala kampaň pro Nebe, tak:

• Inzerát bych cílila na facebookovou stránku, ne web (pokud by nenabízel něco hypersuper a i to bych si rozmyslela, protože… uvidíte dál).
• Na stránce bych udělala záložku, na kterou by inzerát směřoval.
• Na záložce dala důvod stát se fanouškem a zároveň poprvé přijít do podniku: stačí k tomu něco speciálního (třeba voucher na libovolný drink za 29,- Kč), který podmíníte fanouškovstvím.
• Všechno bych to zabalila do parádní grafiky, která se přímo nabízí (sochy andělů a hvězdné nebe jsou super), a přiblížila tak atmosféru místa.

(A kdyby byl provozní velkej frajer, dala by se vymyslet spousta dalších online to offline akcí.)

Tím bych si zajistila, že:

1. Uživatel od nás bude moct dostávat další zprávy (příspěvky stránky). Pokud stránku vedete jako slon v porcelánu, tak se vám z ní zase odhlásí, ale to už je na samostatný článek
2. Uživatel bude mít důvod zvednout zadek od počítače, opravdu přijít a utratit u nás opravdové peníze. Jestli se vrátí už samozřejmě záleží na podniku (prostředí, servis, drinky, zábava).

Proč tohle všechno?

Protože inzerce na Facebooku není samospásná. Když ji nepropojíte s promyšlenou kampaní, házíte peníze pánubohu Marku Zuckerbergovi do oken.

Nedotažený komentář k incidentu POOH & Dan Dočekal.

Starověká a středověká autokracie, totalitní režimy 20. století — vždycky se mi vybaví, že slovo krále je slovem božím a že se za okupace novináři báli napsat i blbé „Už hnědne listí na stromech,“ (jako že je podzim), aby si to cenzor špatně nevyložil a šup s novinářem do koncentráku. Nebo vyprávění prarodičů, jak svoje děti učili, co smějí říct ve školce, aby se to nepodepsalo na tatínkově kádrovém posudku. A dojemné příběhy disidentů, kteří jako jediní měli koule říct nahlas, co si myslí! (A pak obvykle zmizeli za hranice. Nebo do lochu.)

My, děti Sametové revoluce, si říkáme, že bychom před novými komunisty hlavu nesklonili a pěkně od plic jim řekli, co si myslíme. My, kteří jsme vyrostli v nadšení ze svobody tisku a ještě větším nadšení z neomezené svobody internetu, se rádi shromažďujeme na Facebooku, hážeme virtuálními vajíčky a přidáváme se do skupin s instantními názory na to, co se nám nelíbí.

Paradoxně to děláme právě na Facebooku.

Facebook dnes smazal jednu stránku a jednoho uživatele — nic neobvyklého. K tomu zablokoval některá slova, jméno daného uživatele a pár souvisejících věcí. Protože to byl zrovna Dan Dočekal, člověk známý mezi interneťáky, posledních pár desítek minut se nemluví o ničem jiném. Pár lidí se rozčiluje na Twitteru, jiní píšou články o tom, co si myslí.

A já… já nemám odvahu dát like článkům na toto téma, protože by se to propsalo na Facebook. Nekomentuju odkazy, které se na FB podařilo vpašovat, protože by se mi to propsalo do kádrového profilu. Jenom proto, že si nemůžu dovolit přijít teď o account, se kterým spravuju věci pro klienty.

Srabství.

My, generace nepoznamenaná totalitou, máme možnost ji poznat na vlastní kůži, poznat strach nebo odvahu (nejspíš po zásluze potrestanou). Jasně, jde o ho*no, na rozdíl od pravé autokracie nepřijdeme o hlavu, jenom o jeden poblbanej účet na ještě poblbanější sociální síti. Ale stejně…

Jestli teď Facebook začne mazat všechny, kteří řeknou nahlas, že maže (asi jako by Stalin popravil ty, co by veřejně prohlásili, že Stalin popravuje nepohodlné), bude to výborná lekce historie. Tak jako si kupujeme zážitek — kydání hnoje, můžeme mít krásně reálné Big Brother is watching you.

Fantasmagorický scénář: O dvacet let později propojuje Síť twitter accounty a blogy s reálnými účty. Na Ústředí sedí Dohlížitelé a kontrolují obsah publikovaný danými uživateli. Všichni, kdo kdy řekli křivé slovo proti Síti, jsou z ní bez váhání a navždy vymazáni. Znovu se zaregistrovat nemohou, neboť přístup k Síti je podmíněn Čipem. Exkomunikovaní stojí mimo společnost, přátelé se jim vyhýbají, lidé na ulici si na ně s šuškáním ukazují…

No nic, tak abych se šla radši zase učit.

Jen v rychlosti a pro vaši orientaci:

Klikněte pro větší verzi.

Číst dál »

Během dneška jsem několika svým “přátelům” na Facebooku, kteří se přidali do skupiny Za každého člena této skupiny 10 Kč na pomoc Haiti, položila jednoduchou otázku: “A ty tomu věříš?”

Obrázek si udělejte sami.

Ze skupiny se nakonec vylouplo něco trochu jiného, než slibovala. Podívejte se na ni sami. Pro případ, že se text opět změní, přikládám screenshot:

Kliknutím si otevřete plnou velikost.

A protože lidská blbost je nekonečná, nechme se překvapit, jaká “proměnlivá skupina” nás po iPhone/Paroubkovi a Haiti čeká příště.

K tématu

• Stejná otázka položená Lukášem Novotným