Novinářské štěně

Lovestories jsou out.

Nikdo už nechce číst: „…a pak jeho oči spatřily ji. Vysokou, krásnou, blonďatou. Zamiloval se do ní na první pohled.“ Klasické vyprávění o klasické lásce už je nuuudaaa.

Lovestories jsou klišé, které ničím nepřekvapí (a mezi námi, nic nikdy nepřekoná Jih proti Severu). Když nevymyslíte nic nového v obsahu, můžete zkusit novou formu. Před dvěma měsíci mě dostal do kolen Dobrý proti severáku, příběh o zamilování zachycený skrze e-maily. A pak přišly Artefakty. WOW. Příběh pojatý jako aukční katalog, isn’t it fabulous?

Máte před sebou fotografie věcí a jejich popisky. Předměty jsou seřazeny tak, jak navazují na dění kolem hlavních postav. Jediným vodítkem pro čtenáře je chronologie předmětů a jejich popis. Příběh za nimi už si musí domyslet každý sám. (Nebojte, není to těžké.)

1105
Rukou psaný seznam
Seznam napsaný rukopisem Doolanové na žlutém kancelářském papíře. Text: „Pro: zábavný, dobrý v posteli, jiný svět, cestování, umění / Proti: depresivní – alkohol?, posedlost celebritami, pach z úst, pořád cestuje, nezajímá ho jídlo, odporuje.“ Papír je pětkrát přeložen. 35,6 × 21,6 cm.
10-15 USD

Můžete si prohlédnout také několik prvních stránek.

Baví mě: odtažitý tón vyprávění, nepodsouvání autorova názoru na dění, hravost, nutnost domyslet si příčiny a následky, vědomí, že za každou drobností se může skrývat dlouhý příběh.

A vás to bude bavit taky.

PS: Děkuji Knize Zlín za recenzní výtisk.

– Protože vás za to budou mít rádi.
– Jo počkat, vy nemáte Facebook k tomu, abyste si s nimi vytvořili vztah? Rozumím, máte ho jenom jako prodejní kanál.
– Well… Tak to nefunguje.

Opakuji již mockrát řečené: Vy jste na Facebooku pro lidi. Měli by vás poslouchat, protože vás poslouchat chtějí, protože jste jim k tomu dali nějaký důvod.

Důvodů může být více: jeden z nich nazývám „věrnostní klub“.

Věrnostní klub

Kamenné obchody (a teď mluvím hlavě o obchodech s oblečením, kde se nejvíce snaží udělat něco pro zákazníky) rády využívají věrnostní kartičky. Zákazníci na ně pak sbírají body za nákup a za body je čekají výhody (slevy). Obchody jim také zasílají různé speciální nabídky, většinou poukazy na nákup (k narozeninám apod.), informaci o nové kolekci / výprodeji a pozvánky na akce.

Na Facebooku je věrnostní klub výměna: uživatelé se stanou fanoušky (přihlásí se do věrnostního klubu) za to, že dostanou něco extra – kód na slevu, přístup k jinak nedostupnému zboží / službě, exkluzivní informace (fotky, video, drby). Pokud se tohle „něco extra“ opakuje i v průběhu fanouškovství (nezískají to jen při vstupu do klubu), snesou mezi příspěvky stránky i další informace.

Co dát fanouškům?

Na tomto místě by měl nastoupit váš cit pro social media, případně váš konzultant. :-) Mějte na paměti hlavní zásadu: Výhoda by měla být postavena tak, aby přivedla relevantní uživatele, tj. ty, kteří o vás a vaše příspěvky mají zájem. Lidi mimo vaši cílovku jsou jen číslo navíc, ale nepřinesou vám nic, nebudou vás poslouchat a ještě vám zhorší rank stránky. ;-)

Moc se mi líbila středeční akce módní značky Louis Vuitton: Na FB měl kdokoliv, kdo je fanouškem, možnost sledovat živý přenos z přehlídky (kolekce jaro / léto 2012, tedy velmi aktuální módní událost). Po skončení živého přenosu dali fanouškům možnost pustit si kdykoliv záznam. K videím z přehlídek se většinou dostává blbě, musíte je hledat po čertech ďáblech a často jsou k dispozici jen pro novináře (a módní bloggery). LV tak před přenosem získal spoustu nových fanoušků (jsem zvědavá na konkrétní čísla) a určitě získá ještě další, kteří se budou chtít podívat na záznam. Tito uživatelé mají o značku zjevný zájem – chtějí se přece podívat na novou kolekci.

Můžete pořádat soutěže, vyčleňovat speciální kolekce pro fanoušky, rozdávat slevové kódy, pořádat pro ně akce, dát jim výhodu na veřejné akci… Cokoliv, co vás napadne a není to proti pravidlům platformy. ;-)

Protože na Facebooku jste zde vy pro vaše fanoušky / zákazníky, ne oni pro vás.

Dneska na mě vykouknul tenhle inzerát:

Nevím, jaké cílení má nastaveno, ale mě, mladou Pražačku, která občas večer někam vypadne, zaujal. Klikla jsem. Inzerát vede na web nebepraha.cz/vaclavak.

obrázek zvětšíte kliknutím

Pár poznámek k účinnosti

• Inzerát nejspíš primárně zaujme ty, kdo síť podniků Nebe znají (“čerstvě otevřené Nebe” pochopí hlavně zasvěcenci – velké N je důležité). To je dobře, ušetří se tak na zbytečných klicích.
• Text může fungovat i bez kliknutí. Pokud uživatel zná Nebe, ví, že ho teď najde i na Václaváku. To je taky dobře.
• Inzerát možná zaujme i ty, kdo Nebe neznají. Nadpis “Nebe otevřeno,” asociuje spoustu fajn zážitků. Nemusí to být vyloženě špatné, pokud s tím počítáte a očekávání fajn zážitků potvrdíte na cílové stránce.
• Cílový web nedává vůbec žádnou možnost konverze (zarezervovat si místa na večer, přidat do kalendáře třeba otevírací večírek, zaregistrovat se do newsletteru). V praxi uživatel přijde, vidí, odejde.
• Pak je platba za klik zbytečná, protože uživatel se nedozvěděl víc než z inzerátu (krom toho, že to tam mají pěkné a že mají happy hours – což zase zapomene). Inzerent si uživatele nijak nezaháčkoval.

Zaháčkujte si je!

Kdybych chystala kampaň pro Nebe, tak:

• Inzerát bych cílila na facebookovou stránku, ne web (pokud by nenabízel něco hypersuper a i to bych si rozmyslela, protože… uvidíte dál).
• Na stránce bych udělala záložku, na kterou by inzerát směřoval.
• Na záložce dala důvod stát se fanouškem a zároveň poprvé přijít do podniku: stačí k tomu něco speciálního (třeba voucher na libovolný drink za 29,- Kč), který podmíníte fanouškovstvím.
• Všechno bych to zabalila do parádní grafiky, která se přímo nabízí (sochy andělů a hvězdné nebe jsou super), a přiblížila tak atmosféru místa.

(A kdyby byl provozní velkej frajer, dala by se vymyslet spousta dalších online to offline akcí.)

Tím bych si zajistila, že:

1. Uživatel od nás bude moct dostávat další zprávy (příspěvky stránky). Pokud stránku vedete jako slon v porcelánu, tak se vám z ní zase odhlásí, ale to už je na samostatný článek
2. Uživatel bude mít důvod zvednout zadek od počítače, opravdu přijít a utratit u nás opravdové peníze. Jestli se vrátí už samozřejmě záleží na podniku (prostředí, servis, drinky, zábava).

Proč tohle všechno?

Protože inzerce na Facebooku není samospásná. Když ji nepropojíte s promyšlenou kampaní, házíte peníze pánubohu Marku Zuckerbergovi do oken.

Kdyby se rozdávala Nobelova cena za blogování, mám vcelku jasno, komu bych ji chtěla udělit.

Bára Šťastná

Laureát: Šťastný blog
Oceněn za: lepší náladu každý den

Bára Šťastná se rozhodla hledat štěstí (poetický nomen omen, což?). Zkouší tisíce různých způsobů a pak o tom píše. Ale jak! Právě proto ji čtu. Žádný návod z ženského časopisu nesahá ani po kotníky roztomilému vyprávění, jak s rodinou vyzkoušeli večer bez televize nebo „měsíc šťastnějšího jídla“. Bářin blog mi vždycky zvedne náladu. (A taky mě inspiroval k tomu, abych si každý den určila aspoň jednu věc, která mi dělá radost. Píšu o tom na Plusku.)

Maminky postižených dětí

Laureáti: Autíček Jeníček, Sára a Jakub a spousta dalších…
Oceněni za: pohled do světa za zrcadlem

Všichni víme, že existují mentálně postižené děti, ale snadno se na to zapomíná. Čtu občas blog o autistickém Jeníčkovi a o Sáře a Kubovi s mukopolysacharidózou (ne, taky jsem do té doby nevěděla, o co jde) a nevím, jestli si jejich rodiče zaslouží nobelovku spíš za to, co se snaží zvládat, nebo za to, že o tom dokážou (takhle) psát.

Tomáš Hajzler & Adam Gebrian

Laureáti: Blog o svobodě v práci (Tomáš) a AG-ENT (Adam)
Oceněni za: ispiraci a jiný pohled na běžné věci

Tomáš a Adam píšou o různých věcech – Tomáš se věnuje svobodě v práci a svobodnému přístupu k životu, Adamova témata jsou architektura, umění a klišé. Oba jsem je poznala na jedné akci (WebExpo 2010) a oba mají na lidi podobný vliv: Ukazují úplně jiný pohled na docela běžné věci. (Adam je více metaforický, povídání o architektuře se dá často přenést i mimo ni. Tomášovo vyprávění o svobodě v práci si dokážete aplikovat i do mezilidských vztahů.)

Ada z Módního pekla

Laureát: modnipeklo.cz
Oceněn za: osvětu, kterou v ČR nikdo jiný nedělá

Nobelovku pro Adu za to, že už přes rok píše o módě a pořád drží ten správný poměr kritiky, rad a užitečného infa. Hlavně za to, že dělá osvětu v nošení správně padnoucích podprsenek a vysvětluje, jak se chovají různé oděvní materiály.

Pan Cuketka

Laureát: cuketka.cz
Oceněn za: gastro osvětu :-)

Zatímco Ada vysvětluje, jak se oblékat s vkusem, Pan Cuketka učí, jak se s vkusem najíst a napít. Tenhle blog naučil spoustu lidí jíst místo odpadků kvalitní a chutné potraviny / pokrmy.

Miroslav Motejlek

Laureát: motejlek.com
Oceněn za: první český blog, který se dokázal sám uživit

Motejlek je učebnicový příklad toho, čemu se říká nezávislá žurnalistika a monetizovaný blog. Přináší vlastní ekonomické informace a část obsahu je placená. Mně osobně nijak zvlášť nebere (jsem málo praktická na to, abych sledovala ekonomiku… zatím), ale mám čím argumentovat, když řeším online žurnalistiku. Všichni studenti IKS FSV UK by mu měli poslat bonboniéru.

Daniel Dočekal

Laureát: pooh.cz
Oceněn za: neuvěřitelnou kadenci velmi aktuálních článků

Nejspíš mi polovina z vás vynadá v komentářích a ta druhá právě zavírá článek, ale vážně – Dan dokáže chrlit neuvěřitelné množství krátkých článků o tom nejčerstvějším online dění a nejspíš drží český blogovací rekord co do počtu příspěvků denně.

Credits: Autorkou pojmu je (aspoň pokud vím) Eliška Hutníková. | Foto je linkováno z blogspotu.

Koupila jsem si analogovou knížku. Ke studiu jsou totiž mnohem lepší než elektronické. Kindle je výborný, ale jen pro beletrii a noviny.
tweetnuto 27. 5. 2011

Proč, proč?! ptali se mě na Twitteru.

Inu… Záleží na mechanice učení. Kindle je skvělý pro lineární konzumaci textu. Já se lineárně učit neumím, ale zato tak čtu knížky určené pro zábavu.

Dilema: Číst z papíru, nebo ze čtečky? Volím papírové studium a elektronickou zábavu.

Proč je (pro mě) studium na Kindle nepohodlné

Kindle postrádá možnost vizuální orientace v knize. Čtete stránku za stránkou a když se chcete vracet, buď mačkáte tlačítko pro listování, nebo znáte / tipnete si číslo strany.

Možná to tak vnímají jen lidé s fotografickou pamětí / ti, kdo jsou zatíženi spíše na vizuální dojem, ale papírová knížka má jednu (zatím) nenahraditelnou vlastnost: Můžete ji vzít do ruky a jedním pohybem se posunout o desítky stránek jinam, tak, jak vám radí odhad. Prostě VÍTE, ve kterém místě jste narazili na pasáž, kterou si chcete přečíst znovu. Při čtení beletrie se mi to stává jednou za uherský rok a tuhle UX klidně oželím výměnou za to, že čtečka je lehká a skladná. Při studiu listuju, vracím se zpátky a pak zase přeskočím kapitolu, porovnávám nové a staré informace. Listování mi pomáhá pochopit kontext. To je hlavní důvod mé studijní papírofilie.

Několik dalších postřehů na téma papírová vs. elektronická učebnice

1. Kdyby elektronické učebnice měly přehledný obsah (tzn. byly funkčně členěny do kapitol a podkapitol), moje studijní papírofilie by výrazně polevila. Mohla bych totiž listovat po paměti, přeskakovat některé části a k jiným se vracet.
   

   Takto je v Kindle zpracováno zpravodajství. Bylo by skvělé, mít takto přehledně uspořádané i učebnice.

   Mimo to bývají ebooky často špatně vysazené, jak vám vysvětlí Typomil. České e-knihy nesežene většinou jinak než pololegálně a kvalita pak často bývá děsivá. (Proč někdo naskenuje knížku a pak jednotlivé obrázky vloží do Wordu, to nepochopím.) Učebnice nejsou k sehnání prakticky vůbec.

2. Mám ráda ruční poznámky. Pomáhají mi vytvořit si osobní vztah k látce a lépe pochopit to, co se z knihy učím. (Na gymplu jsem si velmi poctivě dělala zápisky z hodin a maturitní otázky jsem psala ručně. Z těch tištěných jsem se učila odhadem o 70% pomaleji. Nepočítám do toho čas investovaný do přečtení, pochopení a zpracování látky, díky kterému ale bylo výsledné učení rychlejší.)
   

   K textům, o kterých přemýšlím, si připisuji poznámky.

   Kindle umožňuje zapsat si k jednotlivým pasážím poznámky a ukládat „výstřižky“ (zvýraznit pasáže a uložit je do zvláštního souboru). Má to pár výhod a nevýhod:

   • Poznámky v papírové učebnici mám vizuálně svázané se zbytkem textu, samostatně mi jsou k ničemu.
   • Na Kindlí klávesnici se píše dost pomalu, trochu mě to rozčiluje.
   • Pokud po sobě nepřečtete ani nákupní seznam, jsou elektronické poznámky určitě lepší. :)
   • Kindlí výstřižky jsou podle mě super pro citáty a myšlenky, které nechcete zapomenout. Určitě by byly skvělé i pro bibliografické poznámky ve školních pracích, ale neumím si představit, jak bych je zaznamenávala (posuzující by byl asi nervózní z toho, že stránka nesedí oproti tištěnému exempláři). Taky mě trochu štve, že jsou všechny výstřižky (ze všech knih) uloženy v jednom společném souboru. Pro studium mi to připadá neobratné.
   • Edit: Problematiku výstřižků doplnil v komentářích Marek Prokop. Doporučuji přečíst.
3. Uznávám, že vyhledávání v knize podle klíčových slov je killer feature elektronických verzí.
4. Obsah tištěné učebnice svými poznámkami dotvářím. K myšlenkám právě čteného autora přidávám to, co znám už z dřívějška a souvisí to s tím, co studuju teď. Když mě praští do nosu nějaká nová souvislost, šup tam s ní. Do elektronické knihy se zasahuje jen stěží.