Novinářské štěně

Myslím si, že nejsem geekgirl, i když mi to pořád někdo vnucuje. A že se tohle označení nadužívá zhruba stejně, jako kdybychom všem zkušenějším řidičům říkali Schumacher. (V komentářích mě můžete přesvědčit o opaku. Rozběhla se docela pěkná diskuse.)

Nejsem geekgirl, i když umím používat tabulátory ve Wordu nebo operátory pro vyhledávání. Jsem počítačově gramotná.

Nejsem geekgirl, i když mám e-mailovou schránku na Gmailu. Vyhovuje mi webový klient, který umí štítkování zpráv a líbí se mi, jak Gmail vytváří vlákna konverzací.

Nejsem geekgirl, i když mám několik triček s IT tématikou. Buď se mi líbily („Facebook ruined my life“), nebo jsem je dostala (tričko Nette) — reklamní trička jsou obvykle podezřele pohodlná a spím v nich.

Nejsem geekgirl, i když jsem si Twitter zakládala někdy v dubnu 2008 a Foursquare v březnu 2010 a obojí aktivně používám. Jsem early adopter.

Nejsem geekgirl, i když píšu blog. Jsem ukecaná, trpím duševním narcisismem a mám nutkavou potřebu sdělovat světu, co si myslím.

Nejsem geekgirl, i když umím upravit wordpressovou šablonu, nakóduju jednoduchý web a při psaní používám HTML entity. Naučila jsem se základy tvorby webu.

Nejsem geekgirl, i když chodím (zřídka) na IT a (často) rádobyIT konference. Jsem konferenční povaleč.

Nejsem geekgirl, i když vím, co si představit pod názvy jako SEO, API, PHP nebo RSS. Znám věci, které souvisejí s mou prací (copywriter / kreativec ve vývojářském studiu) a už pěkných pár let se motám kolem webu. (Pozn.: Na web nahlížím jako na médium, stejně jako tisk… Web byl náhodou zrovna to, co bylo „po ruce“.)

Nejsem geekgirl, i když mám telefon s Androidem. Chtěla jsem telefon, na který si budu moct stáhnout aplikace, které mi usnadní práci mimo kancelář (Dropbox, Evernote…), aplikace pro Twitter a Foursquare (viz výše) a budu si na něm moct zahrát nějakou hru.

Nejsem geekgirl, i když místo ICQ používám jabber. Přizpůsobila jsem se lidem, se kterými potřebuji / chci komunikovat.

Prove me wrong.

Edit: Rozdíl mezi geekem, nerdem a ještě dvěma dalšími, které neznám. :) naznačuje, že nejsem geek. Za link díky Spazemu.

Představte si situaci: Koná se geek nebo rádobygeek konference. Účastní se jí twitteristi. Twitter je následně během celého dne neustále pěchován příspěvky s hashtagem akce. Obsahují vesměs několik zajímavých a hodně z kontextu vytržených citátů přednášejících, postřehy / výkřiky do tmy k organizaci a vzájemnou komunikaci zúčastněných.

(Většina takových akcí má na plátně promítanou twitterwall, která se postupně stává nástrojem z horoucích pekel. Většině lidí totiž připadá übercool se objevit na plátně a tak twittují ještě víc useless informace než obvykle.)

A teď mi řekněte: Koho na Twitteru zajímá, že se přednášející právě podrbal na zadku?

PS: Přečtěte si feed #webexpo na klaboseni.cz a pochopíte, co mám na mysli…

V pátek bylo tweetnuto neuvěřitelných 1075 tweetů o #WebExpo. Ve čtvrtek to bylo 290.

— srazy.info

Nedotažený komentář k incidentu POOH & Dan Dočekal.

Starověká a středověká autokracie, totalitní režimy 20. století — vždycky se mi vybaví, že slovo krále je slovem božím a že se za okupace novináři báli napsat i blbé „Už hnědne listí na stromech,“ (jako že je podzim), aby si to cenzor špatně nevyložil a šup s novinářem do koncentráku. Nebo vyprávění prarodičů, jak svoje děti učili, co smějí říct ve školce, aby se to nepodepsalo na tatínkově kádrovém posudku. A dojemné příběhy disidentů, kteří jako jediní měli koule říct nahlas, co si myslí! (A pak obvykle zmizeli za hranice. Nebo do lochu.)

My, děti Sametové revoluce, si říkáme, že bychom před novými komunisty hlavu nesklonili a pěkně od plic jim řekli, co si myslíme. My, kteří jsme vyrostli v nadšení ze svobody tisku a ještě větším nadšení z neomezené svobody internetu, se rádi shromažďujeme na Facebooku, hážeme virtuálními vajíčky a přidáváme se do skupin s instantními názory na to, co se nám nelíbí.

Paradoxně to děláme právě na Facebooku.

Facebook dnes smazal jednu stránku a jednoho uživatele — nic neobvyklého. K tomu zablokoval některá slova, jméno daného uživatele a pár souvisejících věcí. Protože to byl zrovna Dan Dočekal, člověk známý mezi interneťáky, posledních pár desítek minut se nemluví o ničem jiném. Pár lidí se rozčiluje na Twitteru, jiní píšou články o tom, co si myslí.

A já… já nemám odvahu dát like článkům na toto téma, protože by se to propsalo na Facebook. Nekomentuju odkazy, které se na FB podařilo vpašovat, protože by se mi to propsalo do kádrového profilu. Jenom proto, že si nemůžu dovolit přijít teď o account, se kterým spravuju věci pro klienty.

Srabství.

My, generace nepoznamenaná totalitou, máme možnost ji poznat na vlastní kůži, poznat strach nebo odvahu (nejspíš po zásluze potrestanou). Jasně, jde o ho*no, na rozdíl od pravé autokracie nepřijdeme o hlavu, jenom o jeden poblbanej účet na ještě poblbanější sociální síti. Ale stejně…

Jestli teď Facebook začne mazat všechny, kteří řeknou nahlas, že maže (asi jako by Stalin popravil ty, co by veřejně prohlásili, že Stalin popravuje nepohodlné), bude to výborná lekce historie. Tak jako si kupujeme zážitek — kydání hnoje, můžeme mít krásně reálné Big Brother is watching you.

Fantasmagorický scénář: O dvacet let později propojuje Síť twitter accounty a blogy s reálnými účty. Na Ústředí sedí Dohlížitelé a kontrolují obsah publikovaný danými uživateli. Všichni, kdo kdy řekli křivé slovo proti Síti, jsou z ní bez váhání a navždy vymazáni. Znovu se zaregistrovat nemohou, neboť přístup k Síti je podmíněn Čipem. Exkomunikovaní stojí mimo společnost, přátelé se jim vyhýbají, lidé na ulici si na ně s šuškáním ukazují…

No nic, tak abych se šla radši zase učit.

Jela jsem tuhle z Karláku na Svatoplukovu a po cestě mě praštil do očí vývěsní štít: „Levný obchod“. Je jedno, co tam prodávají, lidi tam chodí. Už je nezajímají obchody „Textil“, „Ovoce & zelenina“ apod. Levný obchod je vše, co potřebují vědět. Že tam prodávají třeba tepláky za padesát a čokoládu po osmi korunách? Ber to, Máňo, i když zrovna nemaj’ tvoji velikost a čokoládu ti doktor zakázal.

Jindy zase v Albertu…

Albert, Hůrka, 25. 3. 2010

A lidi futrovali mango do košíků jak diví, i když ho normálně obcházej, asi že je drahý.

PS: Já se nedivím, jen konstatuju.

Související:

• foto: Opravdu akční květák

Ti chytří možná znají všechny odpovědi. Ale ti hloupí pokládají všechny zajímavé otázky.

Diesel přišel s kampaní Be stupid. Je plná výborných sloganů a má něco do sebe. Pusťe si video:

Celou kampaň si můžete prohlédnout na oficiální microsite. A další zajímavé variace najdete u strýčka Googla (kouzelné slovíčko: diesel be stupid).