Novinářské štěně

Proč se před světem pořád tváříme tak slušně? Proč nám dělá problém říct druhým pravdu do očí? Proč se schováváme za společenské konvence a svůj upřímný názor skrýváme za frázi Ale vždyť to se přece nehodí! ??? A přitom o sobě s oblibou tvrdíme, že nesnášíme lež a přetvářku. Neschopnost říct Myslím si, že jsi debil, za přetvářku nepovažujeme. A na závěr konvezrace přidáme milý úsměv a nice to meet you. Přetvařujeme se tím i sami před sebou?

Mám za sebou několik pohovorů v různých firmách. Seděla jsem proti potenciálnímu zaměstnavateli a s úsměvem mu odkývávala všechny ty bullshits, co z něj padaly. Říká se tomu snad diplomacie?

Občas mi tady píše komentáře jedna slečna. S myšlenkou Bože, ty jsi fakt blbá jak tágo, jí je vesele autorizuju.

Jiná slečna, s níž jsme se x let neměly moc v lásce, mi píše na icq a ptá se na věci, o nichž nemá ani páru, ale dělá z nich příjmačky. Věci, které získáte několikaletou zkušeností (které se vždycky vyhýbala), nenaučíte se je přes noc. Trpělivě odpovídám a komentář Holčičko, tohle stejně nedáš, si nechávám pro sebe.

Píšu tenhle článek a pečlivě se vyhýbám podrobnostem, abych neurazila.

Co se to sakra děje?

Jak vypadám? Oooh, máš moc hezky udělané vlasy. (Tyhle šaty ti dělají zadek pivovarské kobyly.)

Mám jen já tenhle problém? Jste vy ostatní vždy 100% upřímní? Na plnou hubu? Opravdu?!?

Nebo je tenhle druh diplomacie opravdu nezbytný pro přežití ve společnosti? Proč se většina lidí tak panicky bojí toho, že je ti ostatní nebudou mít rádi, když řeknou, co se jim doopravdy honí hlavou?

Dneska poprvé jsem pocítila sympatie k Waidersovi. Jeden z mála těch, kdo mi dokázali do xichtu říct, co si o mě myslí. (A ještě ke všemu měl pravdu.)

Tímto zřejmě nadobro ukončuji jakékoliv zmínky o historii jako vědním oboru. :)