Novinářské štěně

Velikonoční

Moravačka: „…tatar.“
Pražák: „Cože?“
Moravačka: „No to spletené vrbové proutí, kterým se mlátí holky.“
Pražák: „Jo ty myslíš pomlázku!“

Moravačka: „A jak vlastně říkáte té činnosti s pomlázkou? :)“
Pražák: „Vyšibat. Jak je to u vás?“
Moravačka: „Šmigrust. :)“

Ač mě můj militantní valašský spolužák pravidelně žádá, ať přestanu mluvit pražsky, některé věci mě v té Praze prostě neodnaučí :).

„A to jako tyvole proč?“ :)

Během uplynulých dvou let jsem prošla názorovým vývojem od Bez výšky ani ránu a níž než magistr není titul přes Je to nutné zlo a bakalář je taky dobrej až k mému dnešnímu Ve spoustě případů je to jen zbytečná formalita. Ano, tohle říkám i přes to, že jsem si podala více přihlášek, než kdokoliv jiný, a to čistě jen z nadšení, jak jsou všechny ty obory zajímavé.

Existuje jenom jedna škola, která mi dává opravdový smysl: medina. Představa chirurga-samouka je totiž vystřižená jak z traileru na Texaský masakr motorovou pilou :) (Remake Motolský masakr nablýskaným skalpelem…?)

A ne, nehlásím se (ke zklamání rodičovstva) na medinu. Nemám na to hlavu a pravděpodobně by mě to ani nebavilo. Jsem humanitně zaměřený student. Jinými slovy, hodlám studovat věci, které jsou lidstvu v globálním měřítku úplně k ničemu. Další politolog, žurnalista nebo filolog do sbírky (z hecu zkusím i historii a práva).

Jak už jste mě určitě někde slyšeli vykřikovat: Hodlám se živit hlavou. Psaní nebo tak něco. Lidstvo je v tuhle chvíli už tak zhýčkané, že je ochotné platit někomu, kdo vytváří zcela abstraktní a neužitečné hodnoty. Platit za zábavu (Dave Barry) nebo dokonce i za něco, co sice hrdě má, ale stejně ve většině případů nečte (jakékoliv noviny – koupit si je každé ráno je další ze společenských nutností, ale kolik z vás je pak doopravdy přečte?). Platit za to, že si někdo sepisuje svoje názory a kousavé připomínky, případně za to, že nám řekne, kolik stromů rozbilo kolik střech při vichřici v Horní Dolní. Nebo dokonce i za to, že má někdo přebujelou fantazii a potřebuje nějakým způsobem upustit ventil (jakýkoliv spisovatel). Ne, vážně – z hlediska přežití druhu jsou zbyteční všichni Čapkové, Sapkowski i Ecové (říká jejich milovnice) a netvrďte mi, že ne.

Odbočila jsem: Chci psát. Z tohoto důvodu si říkám, že by bylo fajn studovat nějakou výšku, a je mi vlastně úplně fuk, jakou, stejně jako mi bude fuk, jestli v posilovně použiju modrou nebo červenou činku, když budu chtít trochu pracovat na svých bicepsech. Beru vysokou jako posilovnu mozku, jako místo, kde mě budou učit myslet, a je mi vlastně docela fuk, na korpusu jakého oboru to bude. Humanitní studia beru spíš jako úzce vyprofilované pokračování gymplu.

Jsou obory, které nelze studovat jinde, než na vš, třeba teorie relativity a dvacet druhů matematiky na matfyz (mám podezření, že jinde než na nedotknutelné akademické půdě by shromaždění lidí myslících v rovině iracionálních čísel muselo být rozehnáno policií). Pak jsou obory, které má smysl studovat na vš, ale ne u nás, třeba ekonomku. Dále stojí věci, které byste si klidně mohli nasypat do hlavy samostudiem, ale je příjemné mít status studenta potvrzený z vyšších míst – viz teorie literatury, programování v céčku apod. No a nakonec stojí věci, které vás na výšce naučit prostě nemají šanci: jak dát dohromady novou internetovou hru, například.

Přirovnávám to k zavazování tkaniček. Na to by klidně mohl existovat nějaký vysoce sofistikovaný kurz, ale normální je se to naučit metodou pokus-omyl, ergo praxí.

Tvrzení některých, že bez vš člověk není nic a nemá šanci se nikde uplatnit, mi přijde zcela zvrácené.

Studium na výšce je fajn. Ale mít titul jenom proto, abych ho měla, abych se mohla dívat na zarámovaný diplom pověšený na stěně? Aby se dotyčný mohl představovat inženýr? Proboha…

Nechápu postoj (většinou těch ze staré školy), že vysoká škola je společenská nutnost. Můžete mě zkusit předsvědčit o opaku, ale bude to chtít sakra dobré argumenty.

(Inspirováno nedávnými rozhovory s Charlie a dufem, Pixyho starším blognutím a jednou rozčilující se babičkou :))