Novinářské štěně

Kdyby se rozdávala Nobelova cena za blogování, mám vcelku jasno, komu bych ji chtěla udělit.

Bára Šťastná

Laureát: Šťastný blog
Oceněn za: lepší náladu každý den

Bára Šťastná se rozhodla hledat štěstí (poetický nomen omen, což?). Zkouší tisíce různých způsobů a pak o tom píše. Ale jak! Právě proto ji čtu. Žádný návod z ženského časopisu nesahá ani po kotníky roztomilému vyprávění, jak s rodinou vyzkoušeli večer bez televize nebo „měsíc šťastnějšího jídla“. Bářin blog mi vždycky zvedne náladu. (A taky mě inspiroval k tomu, abych si každý den určila aspoň jednu věc, která mi dělá radost. Píšu o tom na Plusku.)

Maminky postižených dětí

Laureáti: Autíček Jeníček, Sára a Jakub a spousta dalších…
Oceněni za: pohled do světa za zrcadlem

Všichni víme, že existují mentálně postižené děti, ale snadno se na to zapomíná. Čtu občas blog o autistickém Jeníčkovi a o Sáře a Kubovi s mukopolysacharidózou (ne, taky jsem do té doby nevěděla, o co jde) a nevím, jestli si jejich rodiče zaslouží nobelovku spíš za to, co se snaží zvládat, nebo za to, že o tom dokážou (takhle) psát.

Tomáš Hajzler & Adam Gebrian

Laureáti: Blog o svobodě v práci (Tomáš) a AG-ENT (Adam)
Oceněni za: ispiraci a jiný pohled na běžné věci

Tomáš a Adam píšou o různých věcech – Tomáš se věnuje svobodě v práci a svobodnému přístupu k životu, Adamova témata jsou architektura, umění a klišé. Oba jsem je poznala na jedné akci (WebExpo 2010) a oba mají na lidi podobný vliv: Ukazují úplně jiný pohled na docela běžné věci. (Adam je více metaforický, povídání o architektuře se dá často přenést i mimo ni. Tomášovo vyprávění o svobodě v práci si dokážete aplikovat i do mezilidských vztahů.)

Ada z Módního pekla

Laureát: modnipeklo.cz
Oceněn za: osvětu, kterou v ČR nikdo jiný nedělá

Nobelovku pro Adu za to, že už přes rok píše o módě a pořád drží ten správný poměr kritiky, rad a užitečného infa. Hlavně za to, že dělá osvětu v nošení správně padnoucích podprsenek a vysvětluje, jak se chovají různé oděvní materiály.

Pan Cuketka

Laureát: cuketka.cz
Oceněn za: gastro osvětu :-)

Zatímco Ada vysvětluje, jak se oblékat s vkusem, Pan Cuketka učí, jak se s vkusem najíst a napít. Tenhle blog naučil spoustu lidí jíst místo odpadků kvalitní a chutné potraviny / pokrmy.

Miroslav Motejlek

Laureát: motejlek.com
Oceněn za: první český blog, který se dokázal sám uživit

Motejlek je učebnicový příklad toho, čemu se říká nezávislá žurnalistika a monetizovaný blog. Přináší vlastní ekonomické informace a část obsahu je placená. Mně osobně nijak zvlášť nebere (jsem málo praktická na to, abych sledovala ekonomiku… zatím), ale mám čím argumentovat, když řeším online žurnalistiku. Všichni studenti IKS FSV UK by mu měli poslat bonboniéru.

Daniel Dočekal

Laureát: pooh.cz
Oceněn za: neuvěřitelnou kadenci velmi aktuálních článků

Nejspíš mi polovina z vás vynadá v komentářích a ta druhá právě zavírá článek, ale vážně – Dan dokáže chrlit neuvěřitelné množství krátkých článků o tom nejčerstvějším online dění a nejspíš drží český blogovací rekord co do počtu příspěvků denně.

Credits: Autorkou pojmu je (aspoň pokud vím) Eliška Hutníková. | Foto je linkováno z blogspotu.

„Dneska napíšu o…“ — Um, všimli jste si toho, že existuje nadpis? Ten obvykle říká, o čem píšete. Nebo je k tomu alespoň určený. (Ne, není to kolonka pro vypsání data ani textu písničky, kterou zrovna posloucháte.)

Verze pro ty, kdo chtějí ukázat, že jim na blogu fakt záleží a článek jim dal spoustu práce: „Dlouho jsem přemýšlel(a) a rozhodl(a) jsem se napsat o…“ — Co kdyby čtenář zapomněl ocenit, jakou práci jste si dali s tématem, které nastíníte hned v příštím odstavci? (Doufám!!! že to bude už v příštím odstavci.)

Fajnšmekři volí těžší kalibr: „Chtěl(a) jsem vám napsat o…, ale pak mi do toho vlezlo… a tak jsem hledal(a), co jiného vám říct, a napadlo mě…“ — Jo, je vidět, že svým blogem fakt žijete! Jenom vám to… prostě… občas nejde.

Verze pro sadisty: „Chtěl(a) jsem vám napsat o…, ale pak mi do toho vlezlo… a tak jsem hledal(a), co jiného vám říct, a nenapadlo mě nic, tak dneska bude můj blog bez článku.“ — Bravo, právě jste napsali článek o tom, že nenapíšete nic.

Proč to děláme?

Většinu amatérských pisatelů to tak naučila škola. Roky a roky nás nutili odevzdávat „slohovku na tři stránky,“ „esej na deset normostran,“ nebo „diplomovou práci nejméně v rozsahu 60 stran.“ Krom triků s velikostí a proklady písma, šířkou okrajů apod. nás to naučilo plácat cokoliv, jen když to bude trochu k tématu.

Druhým důvodem bývá nejistota. Pochopí čtenář, co jsem tím chtěl říct? Mám vůbec právo obsadit kousek internetu? Zajímá to někoho? A tak vysvětlujeme, proč si zasloužíme pozornost čtenáře, který mezitím usnul nad úvodem…

Koupila jsem si analogovou knížku. Ke studiu jsou totiž mnohem lepší než elektronické. Kindle je výborný, ale jen pro beletrii a noviny.
tweetnuto 27. 5. 2011

Proč, proč?! ptali se mě na Twitteru.

Inu… Záleží na mechanice učení. Kindle je skvělý pro lineární konzumaci textu. Já se lineárně učit neumím, ale zato tak čtu knížky určené pro zábavu.

Dilema: Číst z papíru, nebo ze čtečky? Volím papírové studium a elektronickou zábavu.

Proč je (pro mě) studium na Kindle nepohodlné

Kindle postrádá možnost vizuální orientace v knize. Čtete stránku za stránkou a když se chcete vracet, buď mačkáte tlačítko pro listování, nebo znáte / tipnete si číslo strany.

Možná to tak vnímají jen lidé s fotografickou pamětí / ti, kdo jsou zatíženi spíše na vizuální dojem, ale papírová knížka má jednu (zatím) nenahraditelnou vlastnost: Můžete ji vzít do ruky a jedním pohybem se posunout o desítky stránek jinam, tak, jak vám radí odhad. Prostě VÍTE, ve kterém místě jste narazili na pasáž, kterou si chcete přečíst znovu. Při čtení beletrie se mi to stává jednou za uherský rok a tuhle UX klidně oželím výměnou za to, že čtečka je lehká a skladná. Při studiu listuju, vracím se zpátky a pak zase přeskočím kapitolu, porovnávám nové a staré informace. Listování mi pomáhá pochopit kontext. To je hlavní důvod mé studijní papírofilie.

Několik dalších postřehů na téma papírová vs. elektronická učebnice

1. Kdyby elektronické učebnice měly přehledný obsah (tzn. byly funkčně členěny do kapitol a podkapitol), moje studijní papírofilie by výrazně polevila. Mohla bych totiž listovat po paměti, přeskakovat některé části a k jiným se vracet.
   

   Takto je v Kindle zpracováno zpravodajství. Bylo by skvělé, mít takto přehledně uspořádané i učebnice.

   Mimo to bývají ebooky často špatně vysazené, jak vám vysvětlí Typomil. České e-knihy nesežene většinou jinak než pololegálně a kvalita pak často bývá děsivá. (Proč někdo naskenuje knížku a pak jednotlivé obrázky vloží do Wordu, to nepochopím.) Učebnice nejsou k sehnání prakticky vůbec.

2. Mám ráda ruční poznámky. Pomáhají mi vytvořit si osobní vztah k látce a lépe pochopit to, co se z knihy učím. (Na gymplu jsem si velmi poctivě dělala zápisky z hodin a maturitní otázky jsem psala ručně. Z těch tištěných jsem se učila odhadem o 70% pomaleji. Nepočítám do toho čas investovaný do přečtení, pochopení a zpracování látky, díky kterému ale bylo výsledné učení rychlejší.)
   

   K textům, o kterých přemýšlím, si připisuji poznámky.

   Kindle umožňuje zapsat si k jednotlivým pasážím poznámky a ukládat „výstřižky“ (zvýraznit pasáže a uložit je do zvláštního souboru). Má to pár výhod a nevýhod:

   • Poznámky v papírové učebnici mám vizuálně svázané se zbytkem textu, samostatně mi jsou k ničemu.
   • Na Kindlí klávesnici se píše dost pomalu, trochu mě to rozčiluje.
   • Pokud po sobě nepřečtete ani nákupní seznam, jsou elektronické poznámky určitě lepší. :)
   • Kindlí výstřižky jsou podle mě super pro citáty a myšlenky, které nechcete zapomenout. Určitě by byly skvělé i pro bibliografické poznámky ve školních pracích, ale neumím si představit, jak bych je zaznamenávala (posuzující by byl asi nervózní z toho, že stránka nesedí oproti tištěnému exempláři). Taky mě trochu štve, že jsou všechny výstřižky (ze všech knih) uloženy v jednom společném souboru. Pro studium mi to připadá neobratné.
   • Edit: Problematiku výstřižků doplnil v komentářích Marek Prokop. Doporučuji přečíst.
3. Uznávám, že vyhledávání v knize podle klíčových slov je killer feature elektronických verzí.
4. Obsah tištěné učebnice svými poznámkami dotvářím. K myšlenkám právě čteného autora přidávám to, co znám už z dřívějška a souvisí to s tím, co studuju teď. Když mě praští do nosu nějaká nová souvislost, šup tam s ní. Do elektronické knihy se zasahuje jen stěží.

Když jsem před třemi lety psala maturitní slohovku, jedním z témat bylo: „Televizí almaru nepodložíš aneb Chvála tištěné knihy.“ Srabsky jsem si zvolila jiné, lehčí téma, které se dobře sypalo z rukávu. Ale tahle fráze mi zůstala v hlavě. A chtěla jsem jednou, až budu velká a chytrá a budou mě napadat velký myšlenky, napsat článek s tímhle nadpisem.

Abychom si rozuměli: Miluju tištěné knihy. Fetišisticky je zbožňuju. Jako správný úchyl nejdřív osahávám pevnou vazbu a tiše vzdychám. Rozevřu ji a přičichnu si. Někomu to možná nevoní, ale pro mě je to závan z rajské zahrady. A pak se do ní prudce ponořím. Zkrátka a dobře jsem tištěnýma knížkama posedlá.

(Což je možná důvod, proč pořád platím pokuty v knihovně. Prostě knížky nemůžu dát z ruky.)

Před dvěma lety jsem poprvé slyšela o Kindle. „Hahaha taková chobotina! Koho to zas napadlo, číst knížky z elektronické placky,“ zasmála jsem se a šla si zavzdychat k poctivé tištěné knížce.

Ticho. Pak si placku koupil Adam Javůrek, můj osobní hrdina na poli nových médií. Hm hm. Pak si ji koupil věčný kritik Artur, napsal o ní pozitivní článek a vnutil mi ji do ruky, ať si ji vyzkouším. Hm hm. Nesvítí to, písmenka vypadají jak právě vypadlá z tiskárny, je to roztomilé. Ale nevoní a tak… Rozhodla jsem se, že se neurazím, když mi Kindle někdo věnuje, ale že ho sama od sebe nechci.

Jak vám asi došlo, už ho mám. (O bojovce Najdi si svůj Kindle napsal Duf.)

Nevoní. Nešustí. Po rozbalení jsem seděla a smutně koukala. Zrovna jsem si přinesla úlovek z knihkupectví a tenhle měsíc jsem se chystala koupit si novou knihovničku. Fetišista ve mě se rozplakal nad rozplývající se představou polic plných knih. Právě mi ukradli to kouzlo okamžiku, kdy z hromady knížek vytáhnu tu, která má nejhezčí obal.

Protože… Kindle je přes to všechno boží. Čte se z něj skvěle a vůbec mi nechybí šustění a všechny ty pičičinky kolem. Cítím se provinile. Představa úhledné knihovničky se smrskla na sestavené collections ve čtečce. Jsem nevěrná vlastnímu fetiši (and being unfaithful makes me sad).

Poslední pokus dokázat, že Kindle je fajn, ale tištěná je tištěná, byla snaha přečíst v něm nějakou trochu tlustší bichli. Aby mi začal chybět ten tiskofilní pocit, chápete. Přes víkend padl Cit slečny Smilly pro sníh, 415 stran v papírovém vydání. Snaha o diskreditaci Kindle skončila mým nadšením, že si můžu číst pro mě za mě vleže s čtečkou nad hlavou a nebolí mě ruce + třemi pasážemi uloženými ve „výstřižcích“. Kindle vyhrál.

Kniha ztratila podobu formy a je pro mě obsahem. A moje kindlejízda pokračuje knihou rozhovorů This is Not the End of the Book. (V češtině ji najdete pod názvem Knih se jen tak nezbavíme – přečtěte si poutavý úryvek.)

Tištěnky si budu z nostalgie nejspíš kupovat dál… A podkládat s nimi almary.

Související články odjinud pro čtenáře posedlé Kindle:

• Adam Javůrek: Co vyčíst čtečce Kindle? Chybí jí konektor pro pneumatiku. aneb jak Adbar zničil Kindle :)
• Radek Hulán: Amazon Kindle, další zkušenosti a knihy v češtině Skvělé shrnutí a pár tipů, co a jak.
• Jiří Bureš: Jak se čte na Kindle Článek pro váhavce, kteří nevědí, „Jestli teda Kindle jo, nebo ne.“
• Marko Zekič (Lupa.cz): Vše, co jste chtěli vědět o Kindle Užitečné shrnutí pro čerstvé kindlisty.
• Martin Lipert: Kindle je největším zlem pro eknihy v Česku Rozhovor o e-knihách z pozice jejich prodejce. Kindle má i své špatné stránky.

Užitečné odkazy:

• amazon-kindle.cz: Asi nejkomplexnější web, který jsem našla v češtině.
• kindly.cz: Nechte si každé ráno poslat noviny přímo do Kindle. České zdroje jsou zatím zdarma a návod, jak noviny získat, je dostatečně blbuvzdorný.

Gravatar = globally recognized avatar (obecně rozeznatelná ikonka).

Gravatar je služba, díky které můžete na webu zanechávat komentáře se svou vlastní ikonkou, místo abyste měli univerzální šedou ikonu ghosta (ducha).

ghost vs. vlastní ikonka

Pokud na webu, který podporuje Gravatar (typicky jsou to třeba blogy), vyplníte svůj e-mail spojený s touto službou, zobrazí se u vašeho komentáře vaše vlastní ikonka. Ostatním je přidělen zmíněný ghost. Žádná revoluce to není, ale vypadá to mnohem líp. :)

Líbí se vám to? Šup, šup, registrujte si svůj e-mail a přiřaďte k němu ikonku. :) Služba je zdarma a při psaní komentářů nevyžaduje přihlašování.

Gravatar toho umí mnohem víc, zvědavci se mohou podívat na video: